V životě se hodně zajímám o vzdělání, ale ne o to školní, spíše o to, jak funguje náš mozek a o informace, které mi pomohou v každodenním životě. A díky projektu „novému“ vzdělávání – jak bysme se měli učit na školách, v rodině a v životě jsem se setkal i s výchovou.
Výchovou, která je ukrytá pod trochu kuriózním názvem Nevýchova. Musím se přiznat, jak jsem slyšel tento název, tak jsem si říkal, proč by měly být děti nevychované, vždyť to bude strašné! V zápětí jsem se však dozvěděl, že to je úplně naopak. A i když zatím nemám své děti, tak Nevýchova a ten systém, jak „nevychovávat“ děti mě naprosto dostal.
Proto jsem oslovil autorku Katku Královou a udělal s ní rozhovor, který vám přináším tady. Pokud máte děti nebo je ještě nemáte, tak jako já, tak čtěte pozorně :-)
No, jestli chci vypadat seriózně, asi bych neměla hned na začátku říkat, že je to všechno proto, že já jsem uvnitř pořád dítě, že? Tak počkej, vymyslím lepší důvod :)
Dělám si legraci, ale vlastně jen napůl. Pracuju už téměř 15 let s dětma a vžycky jsem nějak měla schopnost vidět svět jejich očima. Rozumět tomu, proč nějak reagují nebo nereagují. A z toho vznikla Nevýchova.
Vlastně by se dalo říct, že Nevýchova stojí na tom, co jsem se naučila s dětmi a od dětí. Vychází z toho, jak jsme se spolu na věcech domlouvali, jak jsme komunikovali, ale taky jak jsme se měli fajn.
A jak to celé vzniklo? Jako malá jsem poslouchala sestru a tatínka, jak se dohadují a věděla jsem, že si nerozumí. Že chtějí oba to samé, ale neumí si to říct. A kdybych chtěla být hodně drzá, řekla bych, že tam to celé začíná. Ale kromě toho jsem byla v blízkém kontaktu s dětmi a prožívala jsem s nimi radostné i velmi těžké chvíle, jako když například třem dětem umírala maminka. A v takových chvílích, když posloucháš, uslyšíš nejhlubší dětské potřeby, strachy, nejistoty a touhy.
Je jich víc. Ale kdybych měla vybrat opravdu ty nejdůležitější, tak je to asi přesvědčení, že dítě je náš partner. Na sto procent. Což ale neznamená, že si nechám skákat po hlavě, nebo že udělám všechno, co chce. Naopak, právě partnerstvím se dítě stává zodpovědné a chce se podílet na řešení společných situací. A jak poznám, jestli s ním mluvím partnersky? Zkuste si třeba odpovědět na otázku: Řekla bych tohle svojí kamarádce?
Díky zkušenostem s dětmi můžu říct, že se s nimi dá na všem domluvit. A to je další princip Nevýchovy, dohoda vždy a všude. Prostě víme, že není potřeba dítě usměrňovat a lámat. Stačí ho milovat, inspirovat vlastním životem, důvěřovat mu a nepřekážet. No a taky si to spolu užít, mít se dobře.
To je ale pro rodiče mnohdy výzva, protože v našich končinách jsme si nějak zvykli se pro děti obětovat, unavit se do bezvědomí, abych napekla a naklidila, nebo si s ním nepřetržitě hrála. Nic z toho děti většinou nepotřebují. Naproti tomu spokojený rodič se zájmem o dítě se k hladkému dětství hodí. Důvod je jednoduchý, spokojený rodič totiž učí tu stejnou spokojenost svoje dítě.
Nevýchova má samozřejmě i další principy, ale říkám si, že by možná bylo nejlepší poslat čtenáře na naše stránky. Tam toho najdou víc. Zobrazit stránky >>>
Někdy ano, někdy vůbec. Ale myslím si, že když v sobě rodiče objeví touhu mít s dítětem takový vztah, ve kterém mohou být všichni sami sebou a růst v sebevědomé lidi (mnohdy to totiž platí i pro rodiče :), když si uvědomí souvislosti a přínosy, jdou za tím, dokud nejsou nevýchovné principy jejich denní chleba. Prostě to najednou dává mnohem větší smysl. Pro ně i pro děti.
Podle Nevýchovy, myslíš, viď? No, protože je to cesta ke šťastným dětem a šťastným rodičům. Protože je to způsob, jak pomoci dítěti udržet si sebevědomí. Podpořit ho, aby zůstalo samo sebou, aby se naučilo řešit potíže a mělo na věci skutečný názor. Prostě, aby žilo fajn život, který ho těší.
Výborně. Uleví se jim, začnou být parťáci, zodpovědnejší, dokonce začnou chápat i některé dospělácké pohledy na věc. Ale hlavně jsou živé a radostné. Nemusí se totiž bát, aby něco nezkazili, neprovedli a tak. Prostě jsou uvolněné, samy sebou a co víc, umí říct, jak věci vidí a potřebují. To je fajn, ne?
Někteří dospěláci mi píší: „Provozujeme Nevýchovu s partnerem“ :) Takže puberta nebude žádný hendikep.
A u malých dětí je to stejné, ty principy fungují už když je děťátko v břiše. Je to komunikační cesta. Přístup k člověku. Autoritativní rodič používá nějaké principy a nevýchovný zase jiné. To, že dítě nemluví na tom nic nemění.
Takže abych odpověděla na Tvoji otázku, začít můžeš kdykoli. S dítětem i s dospělákem :) Mám zkušenost, že puberťáci reagují moc dobře, jen je potřeba být upřímný a mluvit s nimi tak, aby si nemysleli, že je to nějaká další klička, jak je k něčemu dostrkat.
To je hezká otázka. Já na ni odpovídám, že ano, přestože musím přiznat barvu, že u jejich porodu jsem nebyla. Jsou to děti mého muže. A jsou skvělé.
Krásně to taky napsala na našich stránkách jedna maminka: „Já jsem byla jen s těmi svými exempláři, Katka si to trénuje na spoustě cizích“ :) To se mi líbilo.
A pak ještě, s veškerou úctou ke všem rodičům, se asi shodneme, že vlastní děti nejsou záruka ničeho, ani dobrého vztahu, ani toho, že se spolu domluvíme.
Můžeš začít klidně hned. Není to jen otázka dětí, tyhle principy platí všude ve vztazích. A s dětma jako když je najdeš :)
A navíc, to je pro opačné pohlaví jak magnet. Pěkný, mladý a uspěšný chlap, který to umí s dětmi :) Jasná investice do budoucnosti, ne?
Jen doufám, že jsem teď nenaštvala Tvojí přítelkyni :)
Nejrychlejší cesta je jít na naše stránky běží tam teď online rychlokurz Výchova Nevýchovou. A jinak najdete informace i na našich domácích nevýchovných stránkách.
Děláme i živé kurzy, ale moje spolulektorka je čerstvá dvojnásobná maminka, tak máme pauzu do poloviny příštího roku. Ale pak to zase rozjedeme. Dějí se na nich totiž zázraky.
Taky děkuji, ať se daří, Dane, Tobě i všem čtenárům,
Katka
CHCETE DALŠÍ TIPY Z MÉHO BLOGU?
Nechte mi zde svůj email a jakmile budu mít něco zajímavého, tak vám pošlu zprávu.