Škola života a celoživotní vzdělávání

Je začátek září a tak jak to už bývá začíná škola. Toto období prožívají spíše ti co ještě do školy chodí nebo rodiče, kteří vedou své dítko do první třídy. Učení v našem životě hraje obrovskou roli, proč ale většina lidí si se školou a učením spojí jen to negativní?

Já jsem se do první třídy těšil, ale postupem času od nějaké 4. třídy už to nebylo takové nadšení. A většina lidí si ke škole i k učení vybuduje nezájem a nechuť. Což samozřejmě předávají i svým dětem. Dnes se mi zdá, že většina dětí se už ani netěší na tu první třídu.

Slyším to kolem sebe pořád, jak říkají ti, co už do školy nechodí těm studentům „co se to učíš, to stejně v životě nikde nepoužiješ“ a odpovědí většinou je něco v tom smyslu „já vím, ale prostě musím, abych dodělal tu školu“. Sám to také říkám. Také si vzpomínám, jak na střední jsme se i ptali učitele, k čemu nám zrovna toto učivo bude (ta otázka je vždy rozzuřila) a padaly odpovědi typu „protože je to v osnovách“, „neptej se a uč se“ nebo když už padla otázka poněkolikáté, tak jsme dostali upřímnou odpověď „k ničemu“. Takže ani ten učitel nevěděl PROČ nás to učí. Věděl jen, že je to v osnovách, že nás to má naučit a věděl JAK, protože dostal nástroj na hodnocení od 1 do 5 a když se to nebude někomu líbit, tak dostane 5 a může jít.

„Proč“ místo známky

Dlouho by jsme mohli debatovat o tom, jestli hodnocení je správné nebo ne. Já si myslím, že by se to obešlo i bez hodnocení známkami. Ty známky jsou stejně vždy jen subjektivním hlediskem učitele, který ovlivňuje mnoho věcí od stylu učení až po vztah učitele a daného studenta. Každý jsme individuální a máme talent na něco jiného. Podle mne, je daleko lepší motivací než známkování, je mít odpověď na otázku PROČ se to učím. Myslím si, že i učitelům by se daleko lépe učilo, kdyby věděli, proč to učí a k čemu to ten student v praxi použije.

Talent

Samozřejmě, že každý jsme dobří v něčem jiném, každý máme talent na něco jiného, jenže co slýcháváme od učitelů i rodičů? „Jé ta výtvarka ti jde, to je super, ale ta matika ne, na tu by ses měl zaměřit a zlepšit to.“ Takže oni nám radí, že se máme zlepšovat v tom co nám nejde místo toho aby jsme zdokonalovali své silné stránky! A ono ta rada ještě pokračuje: „Ta výtvarka tě neuživí. Běž na doktora.“ Takže to dítě díky tomuto skvělému doporučení jde studovat na doktora, sice ho to nebaví a ve škole bojuje, ale obdrží další radu „moc ti to nejde, měl by ses víc učit“. Takže z něho bude průměrný doktor, přitom tak krásně maloval. Co kdyby, takovou radu obdržel Picasso? Byl by z něho dnes tak geniální umělec? Rozvíjejme tedy svůj talent a ne to co nám nejde, to jde zase někomu jinému a on v tom bude skvělý. Géniem můžeme být jedině v tom, co je náš talent a co je naší vášní.

Celoživotní vzdělávání

Když se vrátím k tomu učení, tak stejně se v životě nepřestaneme učit. Život je takové celoživotní vzdělávání. Většina studentů vyjde ze školy a řekne, že učení už nikdy nechtějí vidět. Pak přijdou do práce a zjistí, že v podstatě nic neumí a musí se učit. A učí se tou praxí, tím životem. Bez učení by dnes nebyl svět tam, kde je. Je obrovská výhoda, že se můžeme učit od těch nejlepších v daném oboru a to díky knížkám, které napsali. Díky internetu je nám vzdělávání a informace zase o několik mílových kroků blíž. Můžeme komunikovat s lidmi a učit se navzájem od sebe. Já mám ve svém „úkolníčku“, každý den se něco nového naučit a myslím si, že je to skvělý zvyk.

Každý sami víme v čem se chceme učit, co nás zajímá, co je tou naší vášní. Ale co děti a školský systém, který je má učit? Školský systém, a to nejen u nás, ale na celém světě je vytvořen před několika desítkami let. A učí nás, jak být poslušní pracující a zabíjí naši indivitualitu a kreativitu. Jenže dnes už je jiná doba a je potřeba se učit jiné věci a jiným způsobem. Ono se to mluví, ale co s tím? Já vždy, když si někdo na něco stěžuje, tak chci slyšet také řešení, co s tím chce dělat nebo jak by to tedy mělo vypadat. Já jsem hledal takové řešení a nenarazil jsem na žádný projekt, který se snaží změnit vzdělávání a školní systém. A ne jen ten školní systém, ale už od narození, od výchovy rodiči, učení ve škole, dělání svého povolání až po výchovu svých dětí a učení jich. Tyto myšlenky mě nadchly a pokud víte o něčem takovém, tak mi napište.

Narazil jsem však na podobný projekt, který na trochu jiné téma, ale s učením, podle mne, hodně souvisí a to je výchova, nebo spíše podle projektu „nevýchova“ a tak se i tento projekt jmenuje. Nevýchova je o tom, že to dítě ví nejlépe co chce a nepotřebuje pořád nějaké moralizování a příkazy. Že vztah dítěte a rodiče může být jako mezi kamarády. Až budu mít jednou děti, tak v takovém prostředí bych chtěl, aby vyrůstali a žili. Pokud vás zajímá „nevýchova“ tak více najdete na nevychova.cz

Myslím si, že každý z nás může změnit svět a je potřeba začít u sebe. Protože podle hesla těchto projektů, které je výrokem Mahatma Gandhího : „Musíte se sami stát změnou, kterou chcete vidět ve světě.“

Budu rád, když mi necháte komentář k tomuto tématu pod článkem nebo podpoříte článek kliknutím na To se mi líbí.